Funguje to jako biologické hodiny. Když začnou tikat, není úniku. Přichází to většinou mezi 30. a 40. rokem. Jednoho dne se vzbudíte a je tady ten neodbytný pocit, že musíte nutně řešit svoje bydlení.
„Jsem už dost starý na to, abych měl svoje vlastní. Moji přátelé už ve velké většině bydlí ve svém. A děti rostou, potřebují víc místa a zahradu, čistší vzduch. A já bych rád po práci relaxoval na své terase v měkkém lehátku s pohledem na vzrostlé stromy a užíval si odpolední pohody. A ty grilovací párty s přáteli, to bude super! Vždyť si to přece už ve svém věku zasloužím!!!!“
A pak jsou tu všechna objektivní pozitiva takového kroku!
„Nebudu platit nájem a tak dávat peníze někomu cizímu. Stejně tak můžu splácet hypotéku a tím INVESTOVAT do svého. A až hypotéku splatím, budu mít majetek a JISTOTU. Konečně si pořídím bydlení podle svých představ. Na auto hezky garáž, nebudu se muset bát, kdo mi ho zase na parkovišti poškrábou a nebo nedej bože, ty kroupy loňský rok – tak to se mně už týkat nebude. A ideálně i bazén, ať se mají děti kde cákat a nebudu muset utrácet ty šílený peníze za vstupy do aquaparku.“
Pak už stačí vše si „důkladně rozmyslet“ a především vyzdvihnout všechny výhody, které tento životní krok přinese. Zeptat se rodičů, kamarádů a přitáhnout si všechna potvrzení o tom, že jste se rozhodli správně. A tady už není cesty zpět…..
Viděla jsem to nesčetněkrát. Když už se dostanete do té fáze, kdy hledáte obhajování správnosti svého rozhodnutí , pak nehledíte vpravo ani vlevo a neslyšíte oprávněné námitky těch, kteří v dobré víře odhalují i negativa, která váš plánovaný krok může přinést. Prostě se vezete. Je to stejné jako mateřský pud. Touha je silnější a uděláte vše pro dosažení toho, co chcete. Na oltář své touhy položíte ohromné oběti, které za oběti ani nepovažujete. Někdy přijde rozčarování velmi brzy a jindy to trvá i pár desítek let. A mnohdy jsou lidé schopni si své oběti obhajovat celý život a zavírat oči před tím, v čem chybovali a ztrácí tak šanci poučit se.
Ženám, kterým začnou tikat biologické hodiny, je rozumné radit, aby je poslechly. Je přirozené se jím řídit a jinak to ani nelze, pokud nechceme jako lidstvo vymřít. Asi 8% žen to tak nemá a maminkami se prostě nestanou. I to je v pořádku. Řekla bych, že v případě „otěhotnění touhou po vlastním bydlení“ je poměr naprosto stejný. 90% z nás všech dříve či později otěhotní.
I já a můj muž jsme tím prošli. A pak když jsme „naše dítě“ porodili, stáli jsme před svým novým domem a věděli, že jsme udělali jednu z největších chyb svého života. A zpětně viděli, jak jsme byli zaslepení, tím co chceme získat a už nepřemýšleli nad tím, co nám to může vzít. Byla to velmi cenná životní lekce.
Pro přežití druhu je nezbytné následovat biologické pudy a rozmnožovat se, ale v případě bydlení nepodléhejte svým touhám. Snažte se na něj podívat nezúčastněně. Až budete chtít cokoli měnit, zkuste vystoupit ze svého emočního zaujetí, odpoutejte se na chvíli od své touhy po tom či onom a zahrajte si na tichého pozorovatele. To co uvidíte, Vás mnohdy překvapí.
autor článku : Monika Kořínková
Napište komentář