Zasadit strom, postavit dům, zplodit syna

Je to tak. Pravého chlapa dělá to, že zasadí strom, postaví dům a zplodí syna. Proč? Protože přesně to potřebuje každý chlap k tomu, aby dospěl. Být dospělý neznamená být v pokročilém věku – je to otázka dospělosti vnitřní, věcí vyzrálosti duše.

Metafora tohoto rčení platí pro obě pohlaví a zrcadlí se ve spoustě věcí, které jsou v životě důležité a díky kterým má život smysl. Protože smysl, ten se nám nějak vytrácí. Klouzáme po povrchu, těkáme z jednoho na druhé a pak se cítíme vykořenění, nevidíme ve svém konání valného smyslu, a abychom se utěšili – zachatujeme na facebooku, zajdeme na kafe s kamarádkou, skočíme padákem nebo si dáme nějaký kurz o zvyšování sebelásky k nám samým. Uleví se nám, ale za pár dní je tu zase to samé a my pokračujeme v kolečku – máme depku, potlačíme ji a tak pořád dokola. Tak nikdy nedospějeme.

Protože dospět znamená dostat se k určité životní metě, ne však urputným úsilím. Dospět znamená dostat se tam časem, až přijde ta správná chvíle a všechno, co jsme se naučili, vyzkoušeli, nad čím jsme přemítali, najednou do sebe zapadne a my jsme dospělí. Ani si toho nevšimneme.

Teď v lednu je čas na nové začátky a tak byť dnes o bydlení jen okrajově a spíše o životě, vnímám jako potřebné se nad dospělostí zamyslet.

Zasadit strom –

Zkusili jste si to někdy? Jak správně vybrat místo, kde se stromku povede? Víte, jak hluboká jáma má být? Jak ji připravit, než do ní stromek vsadíte a jak se o něj starat první rok a pak ty další? Sledovali jste, jak strom roste, košatí a sílí? Ošetřovali jste ho, když ho silný vítr polámal? A radovali jste se z toho, co urodil?

Zasadit strom, založit sad, vypěstovat zeleninu, vypiplat si malá kuřátka a starat se o slepice, chovat králíky, pěstovat včelstva, zúrodnit půdu a pečovat o němé tváře – a na oplátku dostávat to nejlepší, co vám mohou dát. To smysl má. A nemluvím o ušetřených penězích, i když vlastně také o nich, ale především o tom pocitu vlastní užitečnosti, o zvýšení vnitřního klidu, že to dokážete sami, bez supermarketu, bez kamiónů a bez chemie.

Ten pocit klidu nezískáte na žádném semináři, nedá vám ho koupě nového auta ani první místo na olympiádě. Tenhle pocit je naprosto jiný. Je to pocit sounáležitosti, harmonie a jistoty, že se o sebe dokážete postarat. Zkuste to. Třeba i jen s tím prvním stromkem pro začátek- ovocným samo sebou….

Postavit dům –

Neznám přesná čísla, ale všichni víme, že šikovných lidí ubývá. Nemáme dostatek kvalitních řemeslníků – zedníků, kovářů, instalatérů, tesařů, truhlářů, krejčích, obuvníků, kuchařů a všech těch, co ze suroviny vyrábějí hotové výrobky. Nemáme je, protože je společensky výhodnější obchodovat, radit, bavit ostatní, vytvářet strategie, zaznamenávat statistiky a vyhodnocovat je a jediným plodem této práce jsou hromady lejster, papírů a elektronických souborů. Činnosti, které byly původně podpůrnými pro ty řemeslné, se staly jim nadřazené. Přesto, že nic nevytvářejí, připadá na ně většina ceny konečného výrobku.

Dospět znamená umět – postavit dům, vyrobit stůl, uvařit chutné jídlo, zavařit ovoce a zeleninu, opravit starou židli, natřít plot, nasekat dříví a v zimě jím zatopit, zasklít okno nebo stlouci psí boudu a králíkárnu. Nemusíte všechno umět, spousta umů se dá užitečně směnit. Ale opět dosáhnete toho, že nebudete odkázáni na rozmary nadnárodní firmy, která vás vykopne z teplého místa ve skladě. Budete si pevnější v kramflecích, hrdí na to, co umíte a budete tím nejlepším příkladem pro své děti v době elektronické.

Zplodit syna –

Postarám se o děti, o své rodiče, sourozence, pokud potřebují pomoc, nabídnu pomocnou ruku přátelům. Poslední část rčení je o vztazích, o respektu k druhému člověku, o různosti názorů a životních postojů a o toleranci a trpělivosti. Je o zodpovědnosti za druhé a také zodpovědnosti vůči sobě. Je o spolupráci, o potřebě komunitní přátelské společnosti a o přenášení moudrosti další generaci. A samozřejmě je i o reprodukci druhu, protože s  porodností 1,5 dítěte budou modré oči k vidění za pár stovek let jen zcela výjimečně.

I toto vědomí vzájemné sounáležitosti, toho, že když se mnou bude zle, mám kolem sebe ty, kteří jsou ochotni mi pomoci (protože toto vědomí nenahradí žádná sebelepší pojistka), i to mi pomáhá dospět. Vím, kam patřím, odkud jsem přišla a svobodně, však zodpovědně volím, kam jdu.

Jestli ještě nemáte letošní předsevzetí, zkuste naplnit tohle staré rčení. Věnujte se přírodě, naučte se novou užitečnou dovednost a vědomě pracujte na vztazích s lidmi okolo sebe. Na konci roku budeme všichni zas o kousek šťastnější……

Krásný Nový rok!

 autor článku: Monika Kořínková

Napište komentář

* Povinné údaje