V pondělí 2.12.2013 proběhl již IX. ročník koučinkové konference. A protože její témata nebyla zrovna obvyklá, ráda bych se v dnešním článku podělila o dva zajímavé směry, které byly na konferenci představeny a které oba souvisí se vzděláváním. Ten první se týká sportu a druhý školství.
Na letošní konferenci se překvapivě nehovořilo ani tak o firemním koučinku, který je v ČR nejrozšířenější, ale největší prostor byl věnován koučinku v oblastech vzdělávání. Objevují se první vlaštovky, jak zpřístupnit koučovací metody širokému spektru lidí a jak je aplikovat i v oblastech, které byly u nás v republice koučinkem zatím nepolíbené.
Hlavním hostem konference byl jeden z nejvýznamnějších světových koučů Timothy Gallwey. Svou inner game vymyslel původně jako trenér tenisu a v tomto sportu začal pomocí této metody vyučovat. Postupně se inner game rozšířila do dalších sportů a také do vzdělávání a businessu.
Timothy Gallwey otevírá příští rok u nás v České Republice ve spolupráci s Koučink centrem školu koučinku the Inner Game. Po Brazílii se tak ČR stává druhou zemí na světě, kde bude možné know-how T.G. získat a předávat pak v praxi dál.
Na konferenci také přednášel fotbalový trenér mládeže i golfový trenér dospělých, kteří z původně direktivního tréninkového přístupu přešli ke koučovacím metodám a výsledky jejich práce byly velmi inspirativní.
Martin Daněk hovořil o svém přístupu v trénování dětského fotbalového mužstva. O potlačení svého ega coby trenéra, o sdílení a spolupráci mezi dětmi, která se díky koučovacím metodám rozvinula. Hovořil o tom, jak se děti učí fotbalové dovednosti navzájem napříč věkovým spektrem, jak jsou schopny sebereflexe a jak si sami vybírají, co je potřeba trénovat a kdy. Mluvil také o nadšení, se kterým nyní do úmoru trénují dříve neoblíbené fotbalové „triky“ a o vnitřní motivaci, která jim umožňuje překonat nesnáze takového drilu.
Jiří Štryncl je golfovým trenérem. Není však klasickým trenérem. Z jeho úst se nedozvíte, jaký má být správný postoj při odpalu, jak vést ruku, abyste docílili nejlepšího švihu a míček letěl přesně tam, kam chcete. Ale pod jeho vedením budete vnímat své tělo, svůj pohyb a svou přirozenost. Jiří měl s sebou na přednášce svého klienta, který sdílel rozdílné zkušenosti z klasického tréninku a z toho, kde se využívá koučovacích metod. Pro ty z vás, kteří nevnímáte lepší pocit ze hry nebo větší uspokojení jako měřítko, by bylo jistě přesvědčivým argumentem výrazné zlepšení handicapu pana Jaroslava.
Mě osobně nejvíce zaujalo téma vzdělávání dětí. Sama mám doma dva školáky a byť v mnohém vidím upřímnou snahu učitelů vytvořit pro děti prostředí, kde se budou cítit dobře a přitom dosahovat výsledků, na druhé straně si všímám zásadních chyb, které takovou snahu ve větší či menší míře boří.
Přála bych si proto, aby měl náš školský systém šanci se změnit a věřím, že aplikací koučovacích přístupů je možné posunout k lepšímu i tuto oblast.
Proto jsem s velkým zaujetím naslouchala paní ředitelce a učitelkám ze ZŠ Praha-Mnichovice a učiteli z Měšťanské školy v Brně – Tuřanech. V letošním roce byl na těchto dvou školách zahájen pilotní projekt S.O.L.E., jehož cílem je využívání koučovacího přístupu ve vzdělávání a výchově. Základní školy ho zavedly do výuky přírodopisu, zeměpisu a dějepisu 6.tříd ve spolupráci s Koučink centrem.
Projekt staví na samostatnosti a vlastní zodpovědnosti dětí. Výuka není vedena klasickou formou, ale děti mají stanoveno pouze téma výuky a pak pracují samostatně. Vyhledávají informace, diskutují, prezentují a sdílejí. Výsledkem je radost, se kterou do těchto hodin chodí, nadšení se kterým pracují a nic z toho není na úkor obsahu učiva, které je dáno osnovami.
Projekt S.O.L.E. je pro mě velkou nadějí, že se koučovací metody výuky mohou uplatnit i v klasických školách a být tak přístupné všem. Věřím, že se projekt rozšíří i na další školy v ČR a bude za pár let tak běžný jako počítačová učebna či interaktivní tabule.
Pokud vás vzdělávání a výchova dětí zajímají, podívejte se na stránky Tomáše Hajzlera a jeho vydavatelství Peoplecomm, kde naleznete další inspirativní myšlenky a knihy. Nadějně také vypadá projekt Katky Králové „ Výchova nevýchovou“.
IX. konference koučinku byla neobvyklá, ale ukázala přesně to, co koučink dokáže. Je univerzální a nalezne své uplatnění v jakékoliv oblasti. Stačí pootevřít dvířka a být přístupný novým metodám. A pak jen sledovat, jak se dějí zázraky.
autor článku : Monika Kořínková
Napište komentář