Vyšly nové statistiky zveřejňující vývoj na hypotečním trhu. A světe div se, předseda představenstva a generální ředitel Hypoteční banky to označil „ v kontextu ekonomického vývoje v ČR i v Evropě za mimořádný výsledek“. Mimořádný v čem? Podle mě mimořádný v tom, že si zaděláváme na ohromné problémy. Vzhledem k nízkým úrokovým sazbám v posledních dvou letech vzrostl objem hypotečních úvěrů na 120 miliard ročně! My všichni společně jsme si vytvořili za jeden pouhý rok dluh na hlavu více než 12.000,- Kč a to nemluvě o úrocích, které z toho dluhu plynou a ve výsledku dosáhnou více jak poloviny jeho hodnoty.
Chováme se jak nakupující v supermarketu, kteří v okamžiku slevové akce nakupují po kartonech jen proto, že je to výhodné. Neříkám, že hypotéky nyní výhodné nejsou. Naopak, jsou velmi výhodné. Ale jen pro toho, kdo na ně má.
Jeden příklad za všechny:
Manželský pár ve věku okolo 35 let, on na střední managerské pozici v průmyslovém odvětví se stabilním příjmem, ona na mateřské dovolené, domácnost se dvěma dětmi předškolního věku a panelákový byt na sídlišti v krajském městě
Ať už v důsledku potřeby žít ve vhodnějším prostředí pro děti, hnáni touhou po „ jistotě a zázemí vlastního bydlení“ nebo pod vlivem výhodnosti uzavření hypoték, rozhodli se změnit své bydliště a pořídit si vlastní dům. Neměli našetřené žádné vlastní prostředky, vzali si hypoteční úvěr a menší spotřebitelský úvěr. V celé výši půjčka přesahovala 3,5 mil. s dobou splatnosti 30 let.
Nyní splácí měsíčně 16.500,- Kč, k tomu je nutné dům udržovat a dávat si peníze stranou na fond oprav ( obecně min. 1% z hodnoty nemovitosti ročně, tedy další 3000,- Kč měsíčně) , platí pojištění nemovitosti a domácnosti, platí daň z nemovitostí a v souvislosti s hypotékou také životní pojištění zahrnující pojistku neschopnosti splácet. Zvýšily se jim výdaje na dojíždění do zaměstnání, za nákupy a za zábavou.
Zdá se vám to jako sci-fi? To je běžný příklad z praxe! Děje se to dnes a denně.
Po 30 letech bude dům jejich. Za předpokladu, že se nerozvedou, oba se toho dožijí, nepřijdou o práci a budou schopni celých 30 LET splátky každý měsíc hradit. Přeplatí ho o celých 2,5milionu korun. Představte si 30 let starý dům. Co s ním? Ano, celková rekonstrukce v lepším případě ( další úvěr?) nebo prodej a stěhování do menšího na důchod. Dává vám to smysl?
A to není všechno. Jak kvalitně můžou prožít těch 30 let, když nad nimi stále visí tak velká hrozba? Jak klidně se jim bude spát, jak velký tlak na sobě budou cítit? Kolik hodin navíc stráví v práci, aby si mohli dopřát jednou za pár let dovolenou u moře? A jak se to projeví na jejich zdraví?
Možná vyhrajou ve sportce nebo zdědí hodně peněz po rodičích a zbaví se svého závazku. A možná taky ne. Možná bude jejich příběh odstrašujícím případem pro všechny jejich známé, kteří se mohou chytit na vějičku předstírané výhodnosti hypoték. A možná si jejich přátelé řeknou, že když to nějak zvládli oni, tak do toho půjdou taky.
Počkám si, co přijde letos. Myslím, že dojde k dalšímu snížení úrokových sazeb, aby se rozjetý vlak nezastavil a lidé byli i nadále ochotni uzavírat hypoteční úvěry a krmit nastavený systém. A média nám všem určitě také pomohou v tom, abychom se správně rozhodli.
Jak dlouho tu káru budeme ještě tlačit, než pochopíme, že do nebes ji stejně nedostaneme? A kdy si uvědomíme, že čím víc ji vytlačíme nahoru, tím horší bude pád, až nám dojdou síly?
autor článku : Monika Kořínková
Napište komentář