Sedím na terase chaty ve francouzském Premanonu. V domě, který je naší letošní výměnou. Před sebou mám výhled na lesy, kopcovitou krajinu a kus louky, na které se pase stádo kravek. Premanon je v regionu Jura, který mi podnebím, nadmořskou výškou, počasím připomíná naše Krkonoše. Vlastně jsem si jistá, že kdybych nevěděla, kde jsem, měla bych za to, že jsem někde nahoře na loukách pod Černou Horou. Jen jeden detail je tady jiný. A to jsou ta stáda krav a koz, která potkáváme při procházkách na každém kroku. A k tomu domácí sýrárny, výrobci s voňavými měkkými klobáskami a typickými sušenými, kterým přezdíváme „bolavá noha.“ Všude je k mání sklenka místního vína a k tomu nějaká ta dobrota. A taky skvělý med.
Když vezmu batoh na záda a vyrazím do kopců ve východních Krkonoších, jedinou farmou, kterou tady znám, je ta u Lesní Boudy. Mají kozí stádo, vyrábějí vlastní sýry, pomazánky a v jejich restauraci si užiju výborná jednoduchá jídla právě z kozího mléka nebo masa. Báseň, dokonalá kombinace, zázrak autenticity místa. Prožitek z místa s jeho přirozeným využitím a hospodařením. V duchu děkuju farmářům z Lesní Boudy, že v těch kopcích nezanevřeli na dřinu a každodenní starost. Že pro ně není louka jen sjezdovkou, která ožije v zimě. Že nezapomněli, jak v horách žít, co jim dát a co od nich očekávat. Je pro mě velkým zážitkem vidět, jak jsou s půdou spjati, jak tu mají kořeny a jak i Lesní bouda není jako ty stovky ostatních, které jsou jen noclehárnou pro turisty.
A ráda bych, aby to v celých Krkonoších vypadalo jako okolo Lesní Boudy a tady v Juře, kde všichni vědí, že jen na turistech nejde postavit živobytí. Že práce, při které vznikne produkt je grund a služba přidaná hodnota. Ráda bych, aby u nás hoteliéři vzali do ruky vidle, sekali seno, chovali dobytek a dokázali nabídnout lokální produkty, aby ukázali, jak mají kraj rádi a právě proto ho nabízejí ostatním. Ráda bych, aby pochopili, že pouhé parazitování na přírodních krásách není cestou prosperity, ale cestou do pekel.
V Krkonoších jsem vyrostla a mám tady svoje kořeny. Proto mi není dobře při pohledu na jejich úpadek, na urputnou snahu urvat co nejvíc a přežít. Je mi smutno z křečovitosti, s jakou se místní chytají každého stébla, stavějí nové atrakce, bobové dráhy a lanová centra. Z bláhové snahy zaujmout a obnovit přísun turistů. Zaujmout něčím, co není místu přirozené a je zbytečně vyumělkované.
Být autentický ve svém domově je základ, ale není to jen o interiéru nebo samotném domu, je to i o širších souvislostech místa a lokality. Je to i o tom, co máte za oknem a jak žije váš soused. Autenticita je klíč ke spokojenému bydlení. Některá místa jsou úžasná, jiná plytká. Někde lidé žijí, jinde přežívají. Ráda bych, aby Krkonoše našli zpátky svou přirozenost, staly se opět samy sebou a mohly se znovu a lépe nabídnout světu. Pak by i lidé tady byli spokojenější a šťastnější. Byli by tu totiž doma, ne v hotelu.
autor článku: Monika Kořínková
Napište komentář