Půda nás živí

Někdo si možná myslí, že nás živí ekonomika, politika, průmysl, supermarkety nebo zemědělci. Ve skutečnosti to vše je jen iluze, kterou jsme si vytvořili. Nic z toho není opravdové. Nevěříte? Tak zkuste zrušit daně a dotace, a uvidíte, co vám z toho všeho zbyde. Živá úrodná půda, umění vypěstovat si hojnost zdravé potravy, vědět jak ji zpracovat, uskladnit, jak žít tak, aby to mělo smysl i když se domeček z karet kolem nás rozsype – to jediné je doopravdy reálné. Přírodní zákony platí, ať peníze existují nebo nikoliv, jen pro zakládání kompostu jsou bankovky méně vhodné než listí, protože obsahují umělá barviva. Zúrodňování půdy může být mnohem výhodnější důchodové pojištění.

Společný ráj si musíme vytvořit

Když bude každý člověk o kousek Země pečovat, budeme žít v ráji. Těším se na to. Někomu bude kvést, vonět a plodit kousek půdy u chodníku ve městě, někomu balkón nebo terasa, někdo oživí zahradu u domu, někdo zakládá farmičku na bývalém poli, ze kterého vyhnal družstvo. Všechny tyto bohulibé případy pojí jedna velmi důležitá věc, zásadní pro zdar veškerého pěstování – kvalitní půda, zemina, nebo substrát. Zdravá půda = zdravé, odolné a silné rostliny = zdravý, odolný a silný člověk, který je jí. Asi proto se u nás o starších zdravých lidech říká, že „mají pevný kořínek“. Čím hlouběji zakořeníte do své půdy, tím naplněnější život máte šanci žít. Žádné nemocnice, čekání v ordinacích, chemické léky s vedlejšími účinky, operace kousku za kouskem… Tělo je dokonalé, umí se udržovat zdravé samo, když žije v prostředí, pro které bylo stvořeno. Medvědi a opice také musí k lékařům, jen když žijí v ZOO.

Kde se vzala a co se s ní děje?

Laicky řečeno, půda vznikala během dlouhé historie střídání rostlinných porostů na zemském povrchu různými způsoby. Byly tu hlavně pralesy. Jejich rozložená hmota dala půdě úrodnost. Tisíce let se tvořilo to úrodné, z čeho pak vznikaly první farmy a políčka. Přirozeným hospodařením je možno na této půdě pěstovat plodiny donekonečna a přitom její úrodnost i nadále zvyšovat. Dokonce rychleji zlepšovat, než to umí pralesy. Bohužel, průmyslová éra s vidinou rychlých zisků o tom nechtěla (a stále nechce) nic slyšet. Bezohledně tuto půdu zničila a stále ničí skoro na celé planetě. Chudší půda vyžaduje více chemikálií k tomu, aby plodila. Dotace vyplácené zemědělcům pomáhají zabíjet půdu. Nadnárodním korporacím to vyhovuje, ale generace co přijdou po nás to okrádá o možnost spokojeného zdravého života na této planetě. Vede to k erozi, vzniku pouští, otráveným vodám i vzduchu. Systém, který z přírody jen bere a nic nedává zpět, kromě škodlivin, visí na nejistých ekonomických nitkách, a musí dříve či později skončit. Nebo chceme tuto sebedestruktivní iluzi hrdě předat našim potomkům?

Půda je živější než tušíme

To co nazýváme hlínou, půdou, nebo zemí, není jen nějaký výživný držák na rostliny, do kterého jednou něco píchneme a jindy zas vytrhneme. Půda je živá sama o sobě a naším cílem by mělo být udělat jí tak živou, jak jen to je možné. V půdě se to totiž hemží přinejmenším takovým množstvím života, jako na povrchu. Bohužel to není tak zřejmé, ale několik čísel nám může poskytnout lepší přehled – čajová lžička kvalitní humózní půdy prý obsahuje bilion bakterií, milion hub a plísní a deset tisíc améb. A protože jsou to stvoření tak malá, zbývá na lžičce ještě dost místa pro humus, písek, vzduch, vodu, usazeniny a spoustu nejrůznějších dalších molekul. Čtvrt až půl hektaru dobré pastviny může v létě uživit zhruba půl tuny nadzemních zvířat, takže možná i jednoho nebo dva koně. Ale pod povrchem na této samé rozloze mohou žít až dvě tuny červů a další dvě tuny bakterií, plísní a mnoha jiných užitečných zvířátek, jako jsou například mnohonožky a roztoči. Rozhlédnete-li se tedy příště po této louce a uvidíte koně, uvědomte si, že pod povrchem půdy jich možná žije dalších osm! Tato půdní zvířátka jsou to, co živí rostliny! Jejich miniaturní trus se rozpouští ve vodě, a teprve pak jsou rostliny schopny živiny přijmout. Rostlina nemá schopnost jen tak spolknout kus tlejícího listu nebo koňského trusu, potřebuje to předžvýkat a předtrávit na menší sousta těmi malými breberkami. A naší úlohou je zajistit takovou půdu, aby v ní našlo živobytí co nejvíce těchto tvorečků. Královnou všech půdních živočichů je žížala, která nejen že transformuje hmotu na dokonalé hnojivo, ale ještě upravuje půdní pH (kyselost a zásaditost) k neutrálu.

Začínáme tvořit úrodnou půdu

Dostatečně kvalitní půdy pro dokonalý růst rostlin už dnes skoro neexistují, proto se je naučíme vytvořit! Můžeme do půdy vkládat různé „hodnoty“, které se nám i s úroky vrátí lépe než z banky. Pouhých několik rad, a zvládnete léčit půdy lépe než současní agronomové. Všechno platí stejně ať je vaše půda příliš písčitá nebo jílovitá, humus a nakrmený půdní život uzdravuje každou půdu.

 1. vklad – odumřelá organická hmota

Půda se skládá hlavně z miniaturních kousků hornin, které samy o sobě život rostlin nespasí. Ta magická substance, která vše oživuje, se nazývá humus. Humus je rozkládající se a rozložená hmota odumřelé flóry a fauny. Ideální by bylo pořídit si na pár tisíc let zase prales, ale máme i rychlejší metody. Můžete jakoukoliv organickou hmotu přivézt a použít ji jako mulč na povrch půdy. Posekaná tráva, listí, kompost, hnůj, sláma. Ideální je kombinace všeho, nic nepřijde na zmar. Dokonce to, co neinformovaní sousedé pracně vyhazují, je pro nás úplný poklad. Žížaly a jiní půdní borci to postupně zapraví do půdy, mulč sám po pár měsících zmizí. Nemusíte nic zarývat, to by spíše uškodilo nově vznikající půdní struktuře. Lepší je mulč stále přidávat, aby se půda najedla. V mnoha částech ekozahrady (jedlý les, tvrdý sad, trvalkové záhony) je naším cílem, aby se humus časem začal tvořit sám díky vegetaci, která na ní roste. Ale do začátku musíme vozit vše co seženeme. Mulčujeme kolem keřů, stromů, trvalek, po sklizni na zimu i zeleninové záhony… jen na záhony nedáváme seno, aby se na ně nevysemenilo co nechceme. Čerstvý hnůj dáváme přímo na povrch, ale raději dál od mladých keřů a stromků, aby je jeho intenzivní výluh nepoškodil. Přikryjeme ho ostatními materiály a brzy se rozloží. Rok starý zkompostovaný hnůj ničemu neuškodí, může se přidat i do jámy při výsadbě. Veškerý mulč brání růstu plevelů a drži vlhkost v půdě. Pro zaplevelené pozemky do spodní vrstvy můžeme dát karton z krabic, udusí plevel a pak se rozloží. Krabice jsou ekologicky nezávadné, pokud nejsou barevné. Odstraníme z nich kovové sponky a plastové pásky. Na mulčování ve velkém, obvykle nad ty kartony, se dá výborně využít sláma z těch družstevních polí, dokud ještě existují… lze si nechat dovézt na zahradu celé velké balíky.

2.vklad – živá organická hmota

Dobře známé zelené hnojení. Je praktické na úplném začátku, když začínáme na holé půdě a chceme ji nejprve trochu podpořit, než vysadíme stromy a keře. Nebo ho lze občas využívat na záhoncích pro střídání plodin. Zelené hnojení je vlastně vše, co roste. Záměrně můžeme vysít například jeteloviny nebo luštěniny, které dodávají ve spolupráci s kořenovými bakteriemi do půdy dusík. Toto téma je často rozepisované v mnoha zdrojích. Považuji za důležité hlavně objasnit, že není vůbec potřeba zelenou hmotu zarývat. Jednoleté druhy samy v zimě umřou a stanou se vpodstatě mulčem, vytrvalé druhy lze snadno zahubit dalším mulčem, jak je popsáno výše. Vše se společně rozloží a máme o humus navíc. Mrtvé kořeny pohnojí prostory pod zemí a zbydou po nich chodbičky pro vzduch a vodu. Nebo můžeme jen porost kosit, pokosenou hmotu přihrabat jako mulč k dřevinám nebo zkompostovat, a vznikne nám z toho časem louka. Samotný plevel je též výborným zeleným hnojením, roste sám, osivo je zdarma, a půdě velmi pomáhá v regeneraci. Příroda ví co dělá. Když ho stihneme kosit před vysemeněním, ničím nám nebude škodit a též se transformuje po pár letech v louku.

3.vklad – kompost

Co není dobré jako mulč hned, můžeme nejdříve na hromadě zkompostovat. Například kuchyňské zbytky, větvičky, obsah kompostovací ekotoalety, trávu, hnůj, listí, plevel…. Vše co jednou žilo, může díky kompostu žít v nové formě znovu. Ze zbytků jídla bude nové jídlo. A co myslíte, kde jsou všechny ty generace našich předků?

Kompost se dá vytvářet ležérně, tím že házíte všechen organický materiál na jednu hromadu, a když jednou on i vy máte čas, můžete ho rozvozit na povrch půdy před mulčováním. Jiná metoda kompostování je pracnější a důležitá na pochopení určitých principů poměru uhlíku a dusíku v materiálech, ale můžete tak získat hromadu vynikající humózní hmoty velmi rychle. Doporučuji pořídit si báječný permakulturní film Soils (Půdy), ve kterém Geoff Lawton názorně vysvětluje jak vytvořit 18denní kompost, který vám zároveň naočkuje půdy užitečnými organismy (k filmu mám zdarma ke stažení české titulky na svém webu). Kompost je vzácný, stačí ho přidávat po trochách ke každé důležité rostlině, nebo plošně rozprostřít na záhony. Vždy ho potom zakryjeme nějakým mulčem, aby nevyschl a nebyl vystaven slunci. Potřebujeme ochránit ty živé tvorečky v něm, kteří osídlí okolní půdu. Kompost se nezarývá, v hloubce by z něj také nic moc nepřežilo.

4.vklad – minerály

Půdy obsahovaly kdysi mnohem více minerálních látek než nyní. Z nich rostliny i my živočichové stavíme svá těla. Pokud se v půdě jen pěstuje a v koloběhu živin se nic moc nevrací zpět, půda je na minerální látky chudá. Pokud našim předkům stačilo sníst jedno jablko, my jich musíme sníst nejméně pět, abychom získali stejné množství minerálů jako oni. Jde o to, v čem rostla ta jabloň. Není divu, že rostliny i lidé jsou nemocnější než bývalo zvykem. Zdraví je přirozený jev v přirozeném prostředí. Kořenová zelenina z mineralizované půdy vydrží ve sklípku i několik let, zatímco z chudé půdy jen několik týdnů. Minerály půdě vrací rostliny, které svými kořeny těží horniny z hloubek, a odumřelými listy je předávají do koloběhu. Ale to je zase proces obnovy na pár století. I zde máme rychlejší metodu. Kamenné moučky. V zahraničí je běžnější zakoupit jejich směsi ve velkých pytlích, ale u nás to ještě není tak běžné. Naštěstí v lomech ve vašem okolí, kde těží kámen a písky, mají obvykle jako odpadní produkt prach z třídiček, a je to levné nebo zdarma. Ten když se vám podaří získat a za bezvětří rozházet po pozemku, máte mineralizováno. Ideální je prý obsahem látek prach z čediče, ale většina jiných nerostů je též výborná. Pozor na radioaktivní horniny a na vápence, vápníku dávejte půdě s mírou. Čím více druhů lomového prachu seženete tím lépe. Stačí taška na záhon, lopata na pár metrů čtverečních, náklaďák na hektar. Prach rozpuštěný ve vodě má dlouho plavat, to co sedne hned ke dnu je písek, který také bude mineralizovat, ale až se třeba po tisíci letech rozpadne. Při aplikaci prachu potřebujete kvalitní gumovou masku s prachovými filtry (ne roušku), plicím kamenný prach moc neprospívá, raději to tělu později dodejte skrze své ovoce a zeleninu. V ekozahradě toto stačí udělat jednou za život, na intenzivních pěstitelských plochách, kde se více z půdy bere než vrací, se to třeba po pěti až deseti letech opakuje.

5.vklad – dřevěné uhlí

To je taková prastará novinka. Kdysi tím lidé v Jižní Americe vytvářeli velmi úrodné tmavé půdy, kterým se dnes říká terra preta, neboli černozem indiánů. Dávali do půdy vše organické, včetně kostí, výkalů i keramických střepů, ale jednou z hlavních komponent bylo dřevěné uhlí. Jeho tajemství spočívá ve faktu, že je velmi porézní, a i malý kousek má v sobě tolik prostůrků a chodbiček, že vytváří obrovskou plochu pro život půdních mikroorganismů a váže do sebe cenné látky. Samotné dřevěné uhlí není hnojivem, ale dá se aktivovat mnoha způsoby. V půdě se to postupně stane samo, urychlením je zalévat ho něčím výživným. Živá očkovací lázeň je jícha, což je dvoutýdenní zákvas z kopřiv, kostivalu nebo libovolných plevelů. Smrdí to, ale hnojí to. Alternativou je lidská moč, výluh zvířecích trusů, kompostu atd. Fantazii se meze nekladou, v rámci ekologicky neškodných složek. Dřevěné uhlí se dá mělce zarýt (záhonky), nebo jen rozházet a něčím přemulčovat (jedlý les, stávající dřevinné výsadby). Dřevěné uhlí (nepoužívejte jiné) lze již koupit po pytlích v různých frakcích přímo určené pro zahrádkářské potřeby. Na internetu lze nalézt i snadné metody jeho výroby, v uzpůsobených plechových sudech.

Je libo poušť, nebo rajskou zahradu?

Pečovat o půdu není práce, je to posvátný rituál. Na této planetě nezbývá mnoho činností, které by byly smysluplnější. Kvalita půdy prý svědčí o inteligenci a uvědomělosti civilizace, která na ní hospodaří. Je důležité aby v kontaktu s půdou byli lidé myslící, cítící a zodpovědní nejen za nejbližší úrodu, ale i za budoucnost země a Země. Nemyslím si, že se situace zlepší díky vysokým školám nebo vědcům s novými hnojivy a stroji. Půda potřebuje láskyplný dotyk mnoha lidských rukou a nohou, i na malých zahrádkách. Bohatě vám pak vaši péči vrátí zpět, a to nejen skrze zamilované úsměvy na tvářích vašich spokojených žížal.

autor článku: Jaroslav Svoboda

O autorovi:

Jaroslav Svoboda se věnuje již přes deset let vytváření a propagaci ekozahrad a rodových statků. Dříve skrze zpracovávání projektů a nyní hlavně formou vedení odborných seminářů pro ty, kdož si chtějí umět v co nejkratší době navrhnout a osadit svou zahrádku či rodinnou farmu sami. Vzhledem k tomu, že žádná škola, kde by se to sám mohl naučit, neexistuje, učil se od přírody v Čechách, na Slovensku i v mnoha dalších zemích světa, poslouchal svou intuici a studoval zahraniční literaturu o permakultuře. Na základě pozorování vytvořil vlastní způsob designování ekozahrad pro české a slovenské klimatické podmínky s původními druhy dřevin a trvalek, doplněných o jedlé nepůvodní a živiny akumulující druhy. Je autorem obsáhlé knihy „Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku“ a oblíbených webových stránek www.ekozahrady.com. Společně se svou partnerkou hospodaří na několika hektarech bývalých polí, a budují výukové centrum. Prostor s nimi sdílí dva psi, čtrnáct kachen, sedm slepic a stále více půdních organismů.