Na velikosti (ne)záleží

Byla jsem pozvaná na oslavu stěhování do nového domu našich známých. Když jsem vešla do domu, stála jsem v ohromení nad velikostí schodišťové haly. Otevíral se přede mnou prostor, který neměl sám o sobě žádný jiný účel než překlenout výškový rozdíl mezi podlažími, přesto zabíral téměř třetinu domu a jeho podlahová plocha byla větší než obývák, do kterého jsem vstoupila vzápětí. V mých očích to byl naprosto nepochopitelný nepoměr.

Hlavou mi letěly myšlenky o ekonomické náročnosti, smyslu takové místnosti, varianty jejího využití. Moje desítky nevyřčených proč pak s naprostou samozřejmostí a s bohorovnou jistotou zodpověděla majitelka toho domu, když řekla, že miluje ten otevřený prostor haly, tu čistotu, vzdušnost a velkorysost. Každý den, když vejde, vítá ji prostor, kde se zhluboka nadechne a ví, že je doma.

Pochopila jsem.

Taky jsem nikdy neměla pochopení pro velký koupelny. Proč obětovat tomuhle prostoru, kde trávím jen pár minut denně a vůbec není obytný, tolik cenné podlahové plochy?

I na to jsem přišla.

Koupelna je skvělá zašívárna – chlapi mají garáž, ženský koupelnu. Je to jediné místo v domě, kde mám jistotu, že budu SAMA, že mě co pár minut nebudou děti vyrušovat svými dotazy a když si pustím vodu – to blaho – neuslyším ani jejich hlučné povykování a můžu se ponořit jen do svých myšlenek. Najednou to není jen vykachličkovaná místnost pro osobní hygienu, jsou to lázně!

Jak je to s velikostí domu a místností v něm? Jaká je ta správná a optimální?

Hlasuju pro maximálně využitý prostor, absolutně funkční uspořádání nábytku a vybavení, možnost variability a změn v budoucnu. Ale a teď zastavím příval mých argumentů….. je to moje vidění, moje vnímání prostoru, kde JÁ pro svou vnitřní pohodu potřebuju, aby byl každý kout smysluplně využitý, aby dům neměl zbytečné chodby, slepá zákoutí, aby komunikační trasy nevedly středem místností. To JÁ se necítím dobře, když je uprostřed domu velká schodišťová hala, kde mi je v noci úzko a studeno a nespočet dveří na mě cení svá otevřená bezzubá ústa. To JÁ mám ráda čisté zdi bez příkras, vzdušné místnosti a jejich plnou výšku.

Takhle vypadá moje optimální a moje nejlepší. Tak to nemusí být nejlepší pro vás nebo vašeho souseda.

Je tedy obecně ideální a nejlepší velikost domu?

Není. Neexistuje. Nemůže být.

Pro každého z nás je jiná. Je naprosto zbytečné hledat unifikované řešení, optimalizované tabulky. Je to jako byste kupovali šaty a v obchodě vám nabízeli velikost 36, protože ta je přece ideální. A že chcete 42 – no smůla, ta se nenosí. Změňte svou postavu, přizpůsobte se. Změňte svůj styl života, svoje potřeby, svoje představy, a budete mít ideální dům.

Zapomeňte na ideál, hledejte svou cestu.

Nenechte se ovlivnit žádným článkem (ani tímto), žádnou rádoby radou, žádnou knihou, ale pusťte se do toho sami, na vlastní zodpovědnost. Jediné, co vám nabídnu, jsou vodítka, která vám budou inspirací, jak správně vybrat. Najdete je v článku, který jsem nedávno napsala pro stavařský blog Martina Perlíka.

I to, co jsem já vnímala před lety jako pro mě nejlepší, se časem trochu změnilo. Dům bude stát, vy se budete vyvíjet. Nezapomeňte i domu dopřát prostor pro to, aby se vyvíjel.

autor článku: Monika Kořínková