V každé základní příručce pro kouče se dozvíte dvě věci:
1. Koučovat může každý
2. Koučovat lze cokoliv i témata, o kterých kouč vůbec nic neví
Principielně jsou tato dvě tvrzení pravdivá, ale……… Funguje to tak i prakticky?
Pojďme se na oba body podívat podrobněji.
1. Koučovat může každý
Ano, to zcela jistě může. Každý však máme do vínku dány unikátní předpoklady a talenty, které pokud rozvíjíme, stáváme se v daných oblastech lepší než ostatní.
Představte si, že si vyberete dráhu profesionálního tanečníka. Nemáte pro práci s pohybem vrozené vlohy a tak, ať se sebevíc snažíte a dřete, zůstáváte stále průměrní. Jednoho dne dosáhnete svého stropu a dál už nebude možné se posunout. Ti talentovanější Vás zákonitě strčí do kapsy.
Stropy svých možností jsme limitováni všichni. Jiné to není ani v koučování. Každý kouč má svůj strop jinak vysoko a kvality kouče jsou násobkem velikosti jeho nadání ( výšky stropu) a hodin praxe ( vzdělání a odkoučovaných hodin).
Koučovat tedy může každý, ale s rozdílnou kvalitou.
2. Koučovat lze cokoliv i témata, o kterých kouč nic neví
Z podstaty koučinku to tak skutečně je. Kouč o tématu nemusí vědět nic, a přesto dokáže svého klienta provést procesem, tak že je pro dotyčného přínosný a přináší výsledky.
Vnímám však rozdíly v kvalitě koučinku jednoho tématu u různých koučů. Tento rozdíl vychází z našeho základního nastavení. Z toho jací jsme lidé, jaké jsou naše silné stránky, jak zajímavá jsou pro nás jaká témata, čím zkrátka žijeme.
Postupem času dojde u každého kouče k orientaci na určitou oblast. Je to jednoduše proto, že každému je blízké něco jiného – pro jednoho to jsou vztahové záležitosti, druhý vidí své naplnění ve sportu a třetí v pomoci dětem.
A z tohoto důvodu, přestože můžete oslovit kouče, který se specializuje na řešení partnerských vztahů, s požadavkem na pracovní koučink, pak pokud by se dal výsledek koučovacího sezení změřit, zajisté by měl menší efektivitu, než koučink, který je kouči přirozeně blízký ( v tomto případě mezilidské vztahy).
Čím je to? Co je příčinou takového rozdílu?
Naše přirozenost, následování našich kvalit a intuice. Jsme každý jiný a v případě, že respektujeme svá nastavení a těžíme z něj, pak se ocitáme v tzv. „flow“ – v energii, kdy jde vše samo- bez práce a bez zbytečného úsilí. Bez námahy. A tam je i největší síla každého kouče.
Nejde tedy vůbec o to mít o koučovaném tématu informace, jde o to mít o dané téma zájem. Pak přichází ty správné otázky, které koučovaného posouvají vpřed a vytvářejí prostor pro uvědomění a změnu. Kouč by měl svým tématem žít.
Do předchozího vzorce, bych tedy ještě přidala jednu proměnnou :
Kvalita kouče =
velikost jeho nadání x počet hodin praxe x koeficient přirozené specializace
Je tedy specializace kouče důležitá? Jednoznačně ANO.
Mé osobní nastavení mě nasměrovalo ke koučinku bydlení, pracovnímu koučinku a koučinku osobního rozvoje. Vím, že například v oblasti partnerských vztahů není mé místo a tak je skvělé, že jsou jiní koučové, pro které je tato oblast klíčová a jsou v ní nepřekonatelní.
Na závěr přidávám některé specializace koučů a ty, kteří jsou v jednotlivých tématech opravdu dobří.
Sportovní koučink – bývalá vrcholová sportovkyně a trenérka Andrea Změlíková
Pracovní koučink – podnikatel, lektor a můj učitel Jiří Kunčar
Zdravá strava a životní styl – výživová poradkyně a koučka Ivana Nohavová
Týmový koučink –zkušená koučka a autorka knihy Týmový koučink Eva Mohauptová
Vztahový koučink – člověk s velkým srdcem Lenka Benešová
Harmonizace života – kouč pracující s emočními rovnicemi Aleš Kalina
Sexuální koučink – mediálně známá Julie Gaia Poupětová
Sebevědomí, ženská témata – jemná a podporující Alice Kirš
Dětský koučink – aktivní a všestranná Lenka Černá
autor článku : Monika Kořínková
Napište komentář