Interiér – klidová část domu

V minulém článku jsme si popsali ideální společenskou část obydlí, dnes bych se ráda zaměřila na tu klidovou – což jsou pokojíčky a ložnice.

Základní pravidlo spočívá v tom, aby se tato část oddělila od té společenské, ať už kvůli tomu, že děti večer spí  a hluk televize nebo  bavící se společnosti, by je mohl rušit …  kromě toho, pokud je někdo z rodiny nemocný, asi nebude nadšený, když bude muset v pyžamu projít kolem návštěvy na toaletu atd… má to tedy své praktické opodstatnění. Já ještě dávám pozor na to, aby při tomto uspořádání přece jen pokojíčky zůstaly dost blízko kuchyni, kde většinou bývá maminka, a jak všichni, co máme děti víme, děti jsou nablízku rodičům moc rády, i když potřebují svůj prostor.

Do této části domu patří ložnice, v ideálním případě pouze ložnice, bez tak oblíbené pracovny. Ať už z důvodu toho, že pracovna je místo, které vás  nenechá relaxovat a pohled na pracovní stůl vás nutí být aktivní, tak i proto, že třeba jeden z partnerů chce spát, a ne poslouchat ťukání do klávesnice, mít rozsvíceno .. (jsou případy, kdy pracovnu jinam nedáme, ale to se dá řešit alespoň částečným oddělením prostoru).

Ložnice je místem relaxace. Klidně si na ni nechte jen malinkou místnost, pokud možno ne na jih, a zařiďte  ji co nejpříjemněji, zde trávíte 8 hodin denně (ti šťastnějšíJ) a čerpáte  sílu. Někdo vyžaduje návaznost na koupelnu. Většinou v ložnici máme šatní skříně, nejlépe vestavěnou stěnu … v barvě výmalby a bez výrazných úchytek docela zanikne a nezmenšuje prostor. Alternativou je šatna, která mi v poslední době přijde mnohem lepším řešením, už proto, že vyprané věci naskládám do jednoho místa pro celou rodinu, také proto, že se tam vejdou i cestovní zavazadla atd…. v neposlední řadě, když ráno vstávám dřív, neruším partnera vybíráním oblečení.

A mé oblíbené dětské pokoje. Dejte pozor na to, kdy dětem dát oddělené – někdy si to moc přejí, ale jsou na to ještě malé. Jistě šarvátky jsou na denním pořádku, ale večer se dětem nechce moc usínat o samotě v jedné místnosti. Variantou je ze začátku mít jednu místnost na spaní a jednu jako hernu. (případně víc, podle počtu a věku dětí). Nezapomeňte, že vaše děti nejsou hloupé, a vybavte jim pokojíček tak, aby měly prostor na svůj život. Krásné designové pokojíčky jsou fajn na koukání, ale žít v nich je peklo, vždyť sem tam jsou tak barevné, že dítě v barevném oblečení tam je rušivým elementem. Kromě toho, děti jsou tak tvořivé, že dětské motivy v pokojíku zvládnou hravě zajistit samy … není to dogma, ale nějaký prostor jim na hraní nechme.

Zásadní je pohodlná postel, kam si může lehnout i rodič, když si večer povídáme, čteme pohádku. Nezapomeňme na spaní pro kamaráda (rozkládací křeslo,matrace, výsuvná postel), dost velký pracovní stůl (60/120 je příliš malý – přežitek z doby, kdy každý žák druhého stupně nepotřeboval počítač) -nebo menší pracovní a další hrací. Úložné prostory si rozebereme jindy, oblečení a hračky musí být tak, aby si všichni rádi uklízeli.

Koupelna má pro mě dvě úskalí, a je jedno, jestli se budeme bavit o tom, zda jedna pro rodinu, což mi přijde ok (možná do doby, kdy dcery dorostou do puberty), nebo pro každou ložnici/pokoj zvlášť.

 1. Velikost a povrchy…vzhledem k tomu, že v koupelně chceme většinou teplo, myslím, že by měla být adekvátně velká, abychom nevytápěli obrovské prostory. S tím souvisí i možnost napojit radiátor do elektřiny, a zatopit i v době, kdy ještě není spuštěno ústřední topení, případně topíme jen v obytném prostoru kamínky/krbem. A také obklady a dlažby souvisí s velikostí … čím větší plochy, tím dražší povrchy. A pozor! Výrazný vzor se rychle okouká, tak si ho nechme na ručníky a předložky.  Také zvažme, jestli potřebujeme vanu i sprchu. Naopak toaleta, pokud je jediná v bytě, by měla být oddělená a pokud máme ještě další koupelnu, pak může wc zůstat součástí jedné z koupelen.

2. Druhé úskalí jsou úložné prostory v koupelně – pro mě je praktické už v návrhu myslet na skříňky na ručníky, kosmetiku a úklidové prostředky. Koupelny, kde vystavuji parfémy a krémy, jsou dnes už přežité. To už se mi mnohem víc líbí, když i v koupelně je okno s příjemným výhledem, nějaká dekorace  nebo křeslo pro někoho, kdo si povídá s tím, kdo se koupe.

autor článku: Eva Beránková