Teď by tu mohla být spousta sofistikovaných pojednání a definic. Půjdu na to trochu jinak. Vrátíme se zpátky, do dětství. Zavzpomínáme na své dětské hry, na neomezené možnosti snění, na fantazii bez hranic, na nekonečnost tvořivosti.
Vzpomínáte si ještě?
– na stavění hradů z písku
– na velké stavby z kostek
– na propojování kolejí stavebnice, kombinace výhybek a tras projíždějících vlaků
– na stavění domečků pro skřítky v lese
– na tvorbu svého prvního komiksu
– na dobrodružství při prvních pokusech o vaření
Vzpomenete si, kdo byl Vaším učitelem v těchto situacích? Kdo Vám poradil, jak správně posadit poslední kostku na vrchol věže, tak aby nespadla? Kdo Vás naučil, jak udělat rybníček pro skřítky a čím nahradit rybky a vodu? Kdo přišel na to, jak držet vařečku, abyste těsto pořádně promíchali? A čí nápad byl udělat nadjezd nad kolejemi a tak se vyhnout srážce vláčků?
Tím učitelem jsme byli my sami. V naprosté většině jsme si na všechno přišli zcela přirozeně a bez cizí pomoci. A dělali věci takovým způsobem, který vyhovoval právě nám a byl nám nejbližší. Co z toho, že to ne vždy byl způsob ideální? Po pár pokusech jsme na to stejně přišli sami a zdokonalili ho. A dosahovali tak mistrovství s pomocí své vlastní jedinečnosti. Věděli jsme naprosto přesně, jak to či ono chceme udělat a udělali jsme to. A ono to fungovalo. Byli jsme šťastní, sebevědomí a vnitřně silní.
Kam se ta neomezená víra v naše schopnosti ztratila? Kde jsme nechali to nezlomné přesvědčení, že toto je pro nás ten nejlepší způsob, jak dosáhnout všeho, co chceme a potřebujeme? Postupně jsme začali více věřit ostatním a jejich radám. Přizpůsobili jsme se našim rodičům, učitelům, společnosti, pravidlům a přestali spoléhat sami na sebe.
Efektivní cesta k našemu bydlení musí vycházet z nás samých. Je to způsob, jak se vrátit k sobě, bezmezně si důvěřovat a využívat vše, co je nám vlastní. Je to cesta, jak získat to nejlepší, co si můžeme dát a využít toho ve svůj prospěch. A můžeme na této cestě mít dokonce průvodce. Svého kouče. A k čemu je?
Především Vám neporadí. On totiž neví, co přesně máte udělat, abyste dosáhli svého cíle. Nezná souvislosti Vašeho života, ale ví, že jen Vy jste odborníkem na svůj život a proto nikdo nemůže najít lepší řešení, než Vy sami. A v hledání tohoto Vašeho řešení Vám pomůže. Je Vaším partnerem na cestě a Vaším podporovatelem.
Kouč Vám nenaservíruje zlatou rybku na stříbrném podnose, on Vás ji naučí ulovit. Pomocí otázek, které by Vás mnohdy nenapadlo si položit nebo se nad nimi vůbec zamýšlet, Vás přivede k Vašemu způsobu, jakým svou zlatou rybku ulovíte a pomůže Vám překonat překážky, které by Vám v úspěšném rybolovu mohly bránit.
Díky koučování najdete vlastní nové a často převratné nápady, dosáhnete momentů uvědomění, které Vás pohnou k významným změnám, objevíte své silné stránky a posílíte svůj osobní růst. Získáte vnitřní jistotu, vzroste Vaše sebevědomí, budete efektivnější a dosáhnete větší spokojenosti v životě.
Objevíte v sobě opět dítě plné tvořivosti, radosti ze změny a poznávání. Najdete sílu překonat své strachy a obavy. A budete mít při ruce parťáka, který Vás bude podporovat a pomůže Vám zdolávat jednotlivé úseky cesty až do jejího cíle.
O koučinku se toho dá napsat velmi mnoho, ale nejlepší způsob, jak ho poznat, je vyzkoušet ho na vlastní kůži. Je velká škála možností, jak koučink vyzkoušet, kde kouče najít a jak toho správného zvolit.
Tipům a doporučením podle čeho kouče vybrat, se budu věnovat v dalším článku.
autor článku : Monika Kořínková
Napište komentář