Všimla jsem si, že moje pracovní nasazení funguje v jistých vlnách. Mívám období, které je kreativní, hlava mi třeští nápady a novými plány a pak přijde klidnější fáze, kdy jsem nastavená na praktické věci, na zorganizování si stávajících projektů, na rekapitulaci a analýzu. A pravidelně se to opakuje.
To kreativní období je pro mě někdy dost složitou záležitostí. Částečně mi boří to, co vzniklo v období klidu, přidává mi „práci“ a vystavuje nejistotě, jestli je to ta správná cesta. Je pro mě těžký se mu úplně odevzdat a vytěžit z něj maximum. Pořád se bráním. Za zády s heslem: „Nevadí, že je smrádek, hlavně že je teplíčko“ jsem už v zárodku usmrtila tolik myšlenek a nápadů. Škoda jich. Ale učím se.
S Interiérovým kruhem pracuju už více než 10 měsíců a během té doby se mi tak „zažral pod kůži“, že souvislosti s ním vidím v mnoha věcech, se kterými na první pohled vůbec nesouvisí. Jednou kdosi řekl, že pravá vášeň se pozná podle toho, že ji potkáváte na každém kroku, prostoupí vás až do morku kostí a nemáte šanci jí uniknout. Jste jí posedlí.
Má posedlost se teď projevila při vaření marmelády. V kombinaci šťavnatých jahod právě utržených a divokého rozmarýnu před lety dovezeného z Chorvatska se spojila v dokonalý obraz jednoho z profilů interiérového kruhu. Takhle chutná umělec! Nesourodý a harmonický zároveň, překvapující a neuchopitelný, vytrhující ze stereotypu, bořící konvence. Taková je i moje marmoška! A tak jsem dostala nápad propojit bydlení s marmeládou. Po první vlně euforie, nadšení a radosti mě opět dohonil….zase tu byl ten našeptávač vzadu, který mě zrazoval. „Bude to vypadat neprofesionálně, bude to divný, nikdo takový věci nedělá, je to celý nesmysl.“
Ano, určitě se najdou ti, co to za kapitální nesmysl považovat budou. Nedivím se jim. Asi bych se na to taky tak před lety koukala a ťukala si na čelo. Je mi to jedno. A tak s radostí (opravdu velikou, velikááánskou) si svůj nápad dotáhnu až do konce. Čistě proto, že mě smysl dává, vidím v něm možnost posunout se zase o kousek dál a předávat více. Ze sebe, z toho, co umím a co mě těší.
Mé konzultace interiérového kruhu jsou o radosti. O radosti z bydlení, které je opravdové, autentické a poctivé. O bydlení, které kašle na módní trendy, na interiérová studia a nablýskané přebaly lifestylových časopisů. Jsou o bydlení, které se stává domovem, protože jste v něm opravdu doma. Díky nim se z pouhopouhého přístřeší a místa na přespání stává živý organismus, který vypráví příběh svého majitele. Je o něm a ladí s ním. Je o přirozenosti a návratu k sobě samému.
Mé marmelády jsou čistou esencí chuti, dobrotou z darů přírody, jedním z mých návratů k soběstačnosti a jejich vaření je mým koníčkem už pěkných pár let. Letos jsem začala vařit marmelády pro jednotlivé profily mého interiérového kruhu. Pro umělce, ochránce, vůdce i ty ostatní.
Budete mít možnost zažít se i jinak než jen očima a ušima. Věřím, že ta intenzita chuti a vůně (je opravdu fenomenální) pomůže ukotvit váš interiérový profil, pomůže vám najít se, důkladně se poznat a dokázat se projevit i ve svých domovech. Chci, abyste měli možnost si to připomenout každý den. A postupně zráli tak, že nebudete potřebovat žádného interiérového architekta nebo designera, protože vy to zvládnete sami.
Moje marmelády budou takovou malou kotvičkou, která vám ráno při snídani nebo při večerním mlsání připomene, kdo jste. Budete mít tu svou, pro svou osobnost, takovou, která k vám pasuje, protože je jako vy.
Tak se mi propojilo bydlení a marmeláda. Možná bláznivina, možná vizionářství. To ukáže až čas. Co vím však už teď, je to, že mě to skutečně neskutečně baví. Moc se těším a mezitím vařím a připravuju zavařené dobroty.
autor článku : Monika Kořínková
Napište komentář